Elíšek

Alena Cihlářová

https://www.eliscastle.cz/hcm_rozc.html

MOJE ZKUŠENOSTI S HCM

Tahle tři písmena jsou pro mě strašák a noční můra. Ano, bála jsem se, že by to mohlo postihnout i moje kočky, avšak jako každý jsem ve skrytu duše doufala, že se mě to nebude týkat. Nejstarší Elíš je přece ve svém věku zdravý jako řípa, Eliska se taky zdála v pohodě (pokud pominu její porody, které byly pouze císařským řezem), maminka Elisky je přece taky zdravá, tak proč dělat paniku.

Když jsem se dozvěděla o kocourkovi Dáši Večeřové (Gentleman Guido de Eminence), bylo mi jeho i Dáši strašně moc líto. A snad i to, že náš Elíš má stejného otce, jako Dáši zemřelý kocourek, mě přimělo k tomu, že jsem se nechat Elíše otestovat. Elisky maminka Kačenka (Yuwella First Chance) byla na testech první, v té době jí bylo něco přes 4 roky. Bála jsem se moc a vůbec mě neuklidňovalo to, že je Elíš šestiletý kocour a vůbec nemá příznaky nějaké nemoci. Když mi doktor řekl, že je zcela zdravý, HCM negativní, byla jsem neskonale šťastná. Měla jsem tenkrát s sebou i Elisku, pro případ, že by Elíš byl HCM pozitivní, jsem byla připravená ji nechat otestovat. Ale Elíš byl zdravý, s Eliskou jsem počítala na kastraci, tak jsem ji tenkrát vyšetřit nenechala. Člověk není nikdy dost moudrý.

U Čokýna jsem čekala s vyšetřením na dosažení dvou let. Tam jsem měla větší naději a menší strach, protože pochází z negativně testovaných linií (Holanďané jsou již dál, my stále kulháme daleko za vozem) a výsledek to potvrdil, Čoky je HCM negativní.

Přišla neplánovaná březost Elisky a další porod císařem, při kterém již byla vykastrovaná. Vše zvládla v pohodě, narkózu (již třetí ve svém životě), léčbu antibiotiky, prostě vše v pohodě, to by přece kočka s nemocným srdcem ustála těžko. Přesto jsem se nakonec rozhodla, že až koťata odrostou, nechám ji otestovat. Jen tak, pro klid své duše, má oba rodiče negativní, nikdy neměla žádné problémy, tak jen pro formalitu, chci odchovávat zdravá koťata, měla by to teda být moje povinnost. Nebála jsem se tedy, věřila jsem, že bude vše dobré.

Eliska byla vyšetřena celkem dvakrát. Hned první slova veterináře zněla: ztluštělá srdeční stěna. Následovalo měření, porovnávání a závěr – ano ELISKA JE HCM POZITIVNÍ. Doktor ji před nedávnem vyšetřil ještě jednou, nemohl věřit tomu, že kočka, která má oba rodiče negativní a testované ve vyšším věku, by mohla být pozitivní. Pro tento účel si zapůjčil ještě speciální miniaturní sondu, kterou se vyšetřují srdíčka nedonošených dětí. Bohužel, první verdikt se potvrdil, ano je pozitivní.

Nevím, jestli má cenu psát, jaká to pro mě byla rána. Každý, kdo své zvíře miluje nade vše, si jistě dovede představit, co jsem prožívala. Více než týden mi trvalo, než jsem dokázala přestat se dívat na Elisku jako na nemocnou kočičku. Při každém pohledu na ni, při každém jejím přitulení, jejím mňouknutí jsem brečela a hladila ji a bála jsem se, že mi umře. Teď už jsem se přinutila k tomu, že ji vnímám jako dřív, jen když slyším HCM, tak se bojím. Ano, je pozitivní, ale zatím nemá žádné příznaky nemoci. Řádí jako malé kotě, běhá jako střelená a ve mně vždycky hrkne: chytnu ji, koukám, jestli nemá promodralé dásně, jestli nekašle, nesípe. NIC. Ona je v pohodě, já ovšem ne. Vím, že to lepší nebude, snažím si ji užívat, dokud je to takhle dobré. Nemůžu myslet na to, co nás jednou čeká, zbláznila bych se a jí tím nepomohla. Jediná naděje je, že mohu doufat, že bude ještě dlouho trvat, než se nemoc projeví.

Ten den, kdy jsem šla s Eliskou na druhé vyšetření speciální sondou, vzala jsem s sebou i Andulku. Už jí do dvou let zbývá jen pár měsíců, je po prvních koťatech a pokud by měla mít další, chtěla jsem, aby i ona byla vyšetřená. Ten strach, když jsem ji dávala na stůl po Elisce, kdy byla potvrzena pozitivita! Ale třeba je svět milosrdný, po špatné zprávě přece jenom přichází dobrá: Andulka je negativní! Pravda, nelze dělat stoprocentní závěry, je ještě mladá a nikdo neví a nezaručí, zda další vyšetření příští rok bude mít stejný výsledek, protože tahle nemoc je nevyzpytatelná. Třeba vůbec neonemocní, stejně jako její děda Elíš, a nebo se za rok, dva, tři nebo i později nemoc projeví. To nikdo nemůže říct se stoprocentní jistotou.

Napsala jsem všem majitelům Elisčiných koťátek a to se bojím znovu. Téměř všechna svá koťátka jsem prodala na mazlíky, protože jsem zastáncem pohody zvířat a vím, že nejlépe se mají gaučoví kastráti. Je sice krásné vidět své odchovy na výstavě, kde jsou obdivováni, ale protože vím, co úskalí a útrap může přinášet chov, jsem radši, když moje koťátka žijí spokojeným životem mazlíka. Ale taky vím, že o to víc na nich jejich majitelé lpí. Jsou to jejich přátelé, členové rodiny, ne jen "chovný materiál". O to bolestnější je jim sdělovat, že maminka jejich milovaných kočiček a kocourků má nemocné srdíčko. Úplně nejhůř mi bylo, když jsem to musela sdělit těm, kteří si ode mě koupili koťátko jako náhradu za jejich původní koťátko, které v raném věku zemřelo. To se ani nedá vypovědět.

Co bude dál? Upřímně říkám, že nevím. Nemůžu říct, že Elisčina koťátka onemocní stejně jako ona. Stejně tak nemohu říci, že neonemocní. Nevím. Jediné, co můžu udělat, každoročně své kočky testovat. Současná statistika v mé chovatelské stanici říká toto:

Elíš – Fanfan Tulip de Eminence – HCM negativní v 6 letech (jestli byli rodiče testováni, nevím).
Březen 2009: v 7 letech HCM pozitivní, zemřel 4. 3. 2009 na komplikace (ochrnutí) způsobené HCM.

Čokýn – Schabolleke’s Peerke – HCM negativní ve 2 letech (oba rodiče a prarodiče HCM negativní)
Červen 2009: Čoky ve 3 letech negativní.

Eliska – Bluewhite Elis First Chance – HCM pozitivní ve 3,5 letech (matka HCM negativní, otec zemřel na HCM)

Andulka – Annie Blackburn from Eli’s Castle – HCM negativní v roce a 8 měsících (matka HCM pozitivní, otec zemřel vloni, dle webových stránek jeho majitelky na včelí bodnutí).
Březen 2009 - Andulka ve dvou letech HCM negativní.

Sisinka - Xuxu von Fat Velvet Bags – zatím nevyšetřená kvůli věku, oba její rodiče HCM negativní, pochází z negativně testovaných linií.
Duben 2009: Sisinka HCM negativní.

Kačenka - Catharine Packard from Eli's Castle – zatím nevyšetřená kvůli věku, oba její rodiče HCM negativní, babička Elis je bohužel pozitivní, proto bude Kačenka zařazena do chovu pouze pokud bude její matka Annie nadále negativní a sama Kačenka bude rovněž negativní, v opačném případě ji čeká kastrace.
Duben 2009: Kačenka byla 17. 4. vykastrována z důvodu častých vyčerpávajících říjí. Před kastrací vyšetřena s nejasným nálezem, bude každoročně sledována.

Malá Agi - Dear Agi from Eli's Castle – zatím nevyšetřená kvůli věku, otec negativní, matka pozitivní, Aginka bude vykastrovaná a pravidelně sledovaná.
Březen 2009: Aginka byla 12. 2. 2009 vykastrovaná, před kastrací doktor srdíčko vyšetřil, Aginka zatím HCM negativní.

Pokud budou vyšetřena i Elisčina koťátka, budu si zaznamenávat výsledky. Mezi přáteli jsem známá svým postojem k vyšetřování na HCM – mým snem by bylo, kdyby bylo zavedeno povinné vyšetřování nejen chovných jedinců (jedná se zpravidla o mladé kočky a kocoury, kdy se tato nemoc ještě nemusí projevit) ale především starších a já bych šla i tak daleko, že bych chtěla vyšetření i kastrátů, kteří ještě nedávno v chovu působili. Jedině tak bude jednodušší udělat nějaké závěry, vysledovat rizikové linie a chovat jen na zdravých. Utopie? Nevím, to záleží na každém chovateli. Tvrzení, že jejich kočka se neprojevuje jako nemocná, jako důkaz po mé zkušenosti s Elis prostě neberu.

Prosím, držte mojí Elisce pěsti, ať je ještě dlouho zdravá bez příznaků nemoci. Držte pěsti jejím potomkům, aby tu škaredou nemoc po ní nezdědili. A prosím ty, kteří považují vyšetření na HCM za zbytečné, aby konečně otevřeli oči, stát se to může každému chovateli! Je krásné stát na pódiu a vychutnávat si výstavní úspěch koček, je krásné odchovávat a prodávat koťátka, ale bez důsledné kontroly zdravotního stavu chov postrádá smysl.

ELÍŠEK

Moje noční můra se vrátila … a bohužel udeřila ze strany, z které jsem to vůbec nečekala.
V úterý 3. 3. 2009 Elíšek ochrnul na zadní nohy. Stalo se to během chviličky, v půl páté to byl ještě kocour, který vesele běhal a skákal a asi za 10 nebo 15 minut se za mnou do obýváku připlazil ochrnutý kocourek. Protože jsem věděla, že nikde nespadl, bylo mi jasné, o co se může jednat. Hned jsem popadla kocoura a jeli jsme na veterinu. Tam se bohužel moje laická diagnóza potvrdila. Tromb v aortě utlačuje míchu, znemožňuje průtok krve do dolní části těla. Bohužel je to průvodní a častá komplikace HCM. Ano, loni negativní kocour v sobě přesto tuto nemoc měl. Vyšetření jeho srdíčka ukázalo úplně jiný obraz, než loni. Nemoc skrytě číhala a zaútočila z čista jasna – změny na srdci byly patrné, Elíšek je HCM pozitivní. Doktor dal Elíškovi injekci na rozpuštění trombu a řekl mi, že počkáme 24 hodin, jestli nezabere podpůrná léčba a alespoň částečně se Elíšek na nohy nepostaví. Doma jsem dala Elíškovi Fortekor, ubytovala jsem ho v pokojíku, kde byl sám a neměl možnost se moc pohybovat, aby se zbytečně nevysiloval. Přesto se zkoušel plazit, nakonec si našel dvě místečka, kde strávil své poslední hodiny. Do večera sice občas reagoval na dotyky na zadních tlapkách, jednou nebo dvakrát mi i ruku odkopl, trochu i zašvihal ocáskem, ale bylo vidět, že mu není dobře, jeho pohled šel kamsi mimo. Pokoušel se plazit, zadní nohy za sebou tahal, pohled na něj mi rval srdce (ach bože, jak často tohle spojení člověk používá a přitom si ani nedovede představit, co to je, když doopravdy rve srdce HCM). Ráno byl zase zalezlý pod postelí. Když jsem se vrátila z práce, už se mi zase zdálo, že hůř reaguje na dotyky, neměl snahu vůbec nohama odkopávat, měl je stále hrozně studené, jen občas mu zaškubala špička ocásku. Vedle záchůdku byla krvavá louže moči. Na veterině doktor ještě zjišťoval ultrazvukem prokrvení tkání, bohužel od poloviny páteře krev neproudila. Ochrnutí nezvratné, možnost vyléčení nulová. V půl šesté mu doktor píchnul milosrdnou uspávací injekci. Elíšek zemřel na ucpání aorty trombem, což je častá komplikace HCM.

Moc mě jeho smrt zasáhla, nejen proto, že byla tak nečekaná. Znovu mě to potvrdilo, jak zákeřná a nevyzpytatelná může být tato nemoc. Dlouho jsem si lámala hlavu, jak je možné, že Elíšek s negativním vyšetřením a Kačenka (Yuwella) – též negativně vyšetřená, mají spolu pozitivní Elisku. Teď už je jasné, že Eliska zdědila nemoc po Elíškovi. Bohužel ani negativní vyšetření v šesti letech nemusí znamenat, že zvíře bude negativní i po zbytek života a nebude tuto nemoc přenášet. Pokud jsou zasažené předchozí linie, je zřejmě velká pravděpodobnost, že nemoc propukne i v pozdějším věku. Je mi moc líto, že tenhle důkaz musel přinést zrovna můj Elíšek. A právě proto bych chtěla apelovat na všechny majitele britek, aby své chovné kočky a kocoury vyšetřovali každý rok, aby měli v sobě dost chovatelské cti a nekoukali jen na odchovy za každou cenu. Aby se nespokojili s tím, že jejich zvíře se těší dobrému zdraví a navenek na žádnou nemoc nevypadá. Aby sledovali linie, kde se tato nemoc vyskytla a alespoň do doby, než bude k dispozici kvalitní spolehlivý genetický test, chodili každoročně na vyšetření ultrazvukem ke specialistovi.

Bohužel, nedělám si iluze, že tenhle můj apel bude širokou chovatelskou veřejností britek vyslyšen. To pochopí jen ten, kdo viděl, jak mu zvíře na tuhle hroznou nemoc umírá. Jenže mnozí chovatelé raději rizikové jedince prodají (v lepším případě vykastrované), aby tu zátěž smrti nemuseli nést. Je mi z toho strašně moc smutno.

Netušila jsem, že když řeknu pravdu o pravé příčině jeho smrti, budu nařčena z toho, že jsem si to vymyslela, jen abych poškodila chovatelskou stanici, ze které Elíšek pochází. Dvě chovatelky mě zcela neomaleně a hrubě velmi krátce po Elíškově smrti žádaly o předložení certifikátu o HCM pozitivitě kocourka (jedna z nich se mi po dvou měsících omluvila, druhá dodnes ne). K tomu mohu jenom říct, že doopravdy nemám v ruce vyplněný formulář od veterináře. Ovšem kocourka ošetřoval a vyšetřoval doktor, který je jedním z odborníků, kteří vyšetření na HCM provádějí. A protože jsem již nechala vyšetřit hodně svých koček, mohu zodpovědně prohlásit, že vyšetření Elíškova srdíčka prováděl stejně, jako při běžném vyšetření na HCM. Jen si tentokrát nezapisoval hodnoty, protože na prvním místě bylo poskytnout kocourkovi první pomoc. Ani ve snu mně v té chvíli nenapadlo, abych doktora požádala, aby místo věnování se kocourkovi začal vypisovat potvrzení o vyšetření, protože si to někdo dovolí zpochybňovat. A jen proto, aby obě dámy byly uspokojené, nebudu žádat doktora o dodatečné potvrzení. Kocourka jsem rovněž nenechávala pitvat, byl pro mě příliš drahý a milovaný na to, abych ho nechala rozřezat jen kvůli nim. Ani ve snu mě nenapadlo, že když řeknu pravdu, bude to zpochybňováno (většinou to bývá naopak, už mockrát jsem se setkala se snahou něco ututlat). Tahle nemoc je tak hrozná, že jsem doufala, že svou upřímností pomůžu otevřít chovatelům oči, aby se začali víc zajímat o vyšetřování. Jsem ráda, když to někomu pomůže, kdo chce mít ale oči zavřené a tváří se, že žádný problém neexistuje, tomu zřejmě není pomoci. Je mi jen líto těch nevinných koček.