2. PROČ JSOU NĚKTERÉ KOČKY AGRESIVNÍ

Proč jsou některé kočky agresivní?

kočičí útulek
Je vaše kočka zlá a agresivní? Pokud ano, věřte, že to má svůj důvod a lze ji v některých případech převychovat. Jak na to vám poradí veterinářka Hanka Žertová...

Jsou kočky zlé?

Spousta lidí nemá ráda kočky proto, že jsou nevypočitatelné a dokážou pořádně seknout drápy nebo ošklivě kousnout, aniž by si napadený byl vědom nějakého prohřešku nebo provokace. Kdo zažil hrůzu okamžiku, kdy kočka zaměří zlý pohled a připravuje se ke skoku, a zakusil bolest a pocit bezmoci, když se kočka doopravdy zakousne do jemné lidské kůže, ten mi dá určitě zapravdu: Kočičí agrese v nás dokáže vzbudit opravdový strach oběti před predátorem. Proč jsou některé kočky agresivní a co je k tomu nejčastěji vede?

Hra je lov a boj

Nejčastějším typem agrese je takzvaná agrese hravá. Ale nedejte se zmást. Hra není pro kočku povyražením a legrací jako pro nás. Kočka se hrou cvičí v aktivitách důležitých pro její přirozený způsob života - tedy v číhání na kořist a jejím bleskovém napadení, v ukrývání, plížení a rychlém úprku, v zastrašování nepřítele a jeho napadání. Hrají si nejen koťata a mladé kočky, ale i starší jedinci, a to obvykle za šera, tedy brzy ráno a v podvečer, kdy kočky obvykle vycházejí na lov.

Pokud je v domácnosti více koček, provozují tyto aktivity spolu, k větší či menší radosti majitele, který se chvíli baví, a pak dlouho uklízí. Kočka jedináček si hraje s hračkami i s předměty, které sama objeví, ale mnohdy jeví největší zájem o hru s živým a reagujícím objektem - páníčkem či paničkou. Někdy členové rodiny kočku k útoku vyprovokují pohybem ruky položené třeba na područce křesla, pohybem nohy pod dekou, příliš divokou hrou. Pak se snaží hru skončit tím, že před kočkou utíkají, odstrkují ji nebo odhazují. Ale to její agresi ještě stupňuje - nepřítel přidal na intenzitě boje, proto je třeba odpovědět mu stejně.

Nejlepší obranou proti tomuto druhu agrese je dostatečné zaměstnání kočky takovými aktivitami, při kterých vybije své lovecké a bojové choutky, aniž bychom to odskákali my. Dobré je rozčlenit malý prostor bytu vertikálně a jednotlivá „patra“ propojit žebříky, šplhadly, tunely a občas pozměnit jejich skladbu. Opatřit spoustu hraček, které je třeba denně obměňovat, aby kočce nezevšedněly (není třeba kupovat drahé hračky, stačí papírové kuličky nebo vějířky na provázku, vlněné nebo kožešinové bambulky, víčka od PET láhví, šňůrky se střapečky atd.). Vhodné jsou také plnicí míčky, do kterých se schovají granule, nebo větší hračky s otvory, do kterých může kočka strčit tlapku a vytáhnout si odtud potravu nebo míček či plyšovou myšku (dají se vyrobit z krabice od bot). Většina koček s nadšením honí odlesky zrcátka nebo laserová světýlka.

Důležité je nepoužívat při hře s kočkou holé ruce, ale vždy jen hračky na provázku, tyčce, proutku. Stává-li se hra příliš divokou, je třeba přestat. I tu nejdivočejší hru zastaví spolehlivě otevření lednice a zašustění obalu voňavé šunčičky. Pokud se už kočka naučila považovat své lidi za cvičnou kořist, bývá užitečným pomocníkem dětské chrastítko, plechovka od piva s pár drobnými s mincemi, klakson, nebo stříknutí vody z dětské pistolky či rozprašovače. Tyto zbraně by měli mít majitelé zlobivé kočky stále při sobě, aby mohli každý náznak útoku ihned zastavit alespoň jejich ukázáním.

Obrana teritoria

Některé kočky nemají rády návštěvy. Cizí lidi považují za vetřelce, před kterými je třeba si bránit území. Takovým mírným projevem teritoriálního chování je označkování bot nebo kufru či tašky návštěvníka. Ovšem je-li „vetřelcem“ hlučný chlap nebo věčně pobíhající dítě, může se i mírumilovná kočka naštvat. Vždyť nemá kam utéct, kam se schovat, všechny její jistoty jsou ohroženy! Nejlepší tedy bude vetřelce zahnat pořádným útokem. A to nejlépe v noci, kdy je skoro slepý, zatímco kočka docela dobře vidí a v domácím prostředí se skvěle orientuje.

Ovlivnit teritoriální chování kočky je velmi těžké. A žádat návštěvníky o ohleduplnost vůči jemnému sluchu kočky a vyhýbání se jejím všudypřítomným skrýším bývá trapné. Nejbezpečnější tedy je držet kočku od návštěvy dál, zvláště večer a v noci.

Agrese rozčilené kočky

Kočky impulzivně reagují obrannou agresí na bolestivý nebo nepříjemný podnět (česání, ošetřování rány...). Často však takhle reaguje kočka i na příliš dlouho trvající hlazení či drbání. Kočky mají velice dobrou paměť a mohou být dlouho zlé na osoby, které spojují s nepříjemnými zážitky, třeba s fyzickým potrestáním nebo s ošetřením u veterináře. Kočičí specialitou je tzv. přenesená agrese, kdy kočka vzrušená nějakým podnětem zvenčí (cizí kočka nebo ptáčci za oknem) nebo rozčilená předchozí manipulací zareaguje agresivně na pohlazení nebo jen na příchod majitele.

Jak se bránit? Je-li kočka rozrušená, je lépe nechat ji v klidu. Při hlazení a mazlení s kočkou je dobré sledovat, kdy jí toto počínání přestává být příjemné (mrská ocasem, přikládá uši k hlavě). Na česání a na manipulaci na výstavách a ve veterinární ordinaci by měla být kočka připravována od raného věku. Veškerá manipulace by měla probíhat pomalu a klidně, bez bolestivé fixace.

Fyzické tresty a křik způsobují větší strach a tím i silnější agresi kočky. Pokud už k agresi dojde, je nejlepší hned odvrátit pozornost kočky k něčemu jinému zatleskáním, zasmáním, hozením předmětu na zem, otevřením ledničky.

Dej to sem!

Někdy je agrese pro kočku nástrojem k získání nějaké výhody, nejčastěji potravy nebo pozornosti. Důvodem bývá málo zájmu majitelů o kočku, dokud je hodná, a rychlé poskytnutí krmiva či zájmu, když si o ně sama důrazně řekne. Tak se kočka rychle naučí, že agrese je nejrychlejší a nejpohodlnější cesta k úspěchu. Další příčinou agrese může být přítomnost jídla, které je kočce velmi vzácné a příliš ji láká - například syrové maso při přípravě večeře. Kočka se snaží alespoň kousek vyloudit či ukrást a příchod dětí nebo psa znamená tuhý konkurenční boj.

Kočky se většinou úporně snaží držet způsobu chování, který jim dosud přinášel zisk. Chceme-li tedy zastavit tento druh agrese, je třeba kartu obrátit: odměňovat klidné chování a nezavdávat příčinu k útokům. Konkrétně tedy krmit a opečovávat kočku pravidelně, nejlépe přibližně ve stejnou hodinu, dostatečně ji zaměstnávat interaktivními hračkami a v době, kdy obvykle útočila, odejít na chvíli z bytu nebo se zavřít v jiné místnosti. A hlavně vydržet, dokud kočka nepochopí, že teď je vše jinak.

MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz