2. Kočka a rostliny v bytě (se nemají rády)

Autorka: Alena Pávková

Při každodenní péči o srst spolyká kočka značné množství chlupů. Olizováním se jemné chlupy zachytí na drsném povrchu jazyka, ze kterého putují do trávicí soustavy. Tam se slepí v pevné chomáče, které (v ideálním případě) kočka vyzvrací, nebo je bez potíží vyloučí poté, co prošly její trávicí soustavou.

Nastávají ovšem situace, kdy se chuchvalce nahromadí v žaludku a trávicím traktu, kde nabydou na objemu. Hrozí reálné nebezpečí, že se chuchvalce ještě zvětší, vyvolají chronické zdravotní poruchy a v krajním případě může dojít i k úhynu zvířete.

Kočky naštěstí samy dobře vědí, jak si od potíží s bezoáry (chuchvalci) pomoci. Pokud žijí venku, používají trávu jako prostředek k vyvolání dávení. Ovšem kočka žijící v bytě si v případě potřeby hledá náhradu mezi pokojovými rostlinami, což se jí může stát i osudným.

Proto se před příchodem kočky do domácnosti musíme zbavit všech nebezpečných a jedovatých rostlin. Mezi rostliny nebezpečné svým jedem patří např. difenbachie a filodendron, které obsahují jehličkovité krystalky jedovaté kyseliny. Pokud by si kočka do části rostliny kousla, bude mít popálenou tlamu, jazyk i hrdlo. Zasažená oblast svědí, rudne a otéká. Také užovník způsobuje obdobné příznaky a pokud jazyk oteče natolik, že blokuje vstup do hrtanu, může se zvíře udusit. Otrava hortenzií vyvolává žaludeční křeče, gastrointestinální potíže, krev ve stolici a srdeční, plicní nebo ledvinový kolaps.

Zvláště nebezpečné jsou pro kočky rostliny z čeledi áronovité, pěstované jako pokojové, neboť pocházejí z tropů. Jedná se o difenbachii, filodendron, monsteru, kalu, aglaeonemu a anturium, které obsahují ve svých pletivech šťavelany (drobné jehličky krystalů) poškozující sliznice a způsobující otoky. Zástupci z čeledi pryšcovité obsahují ve svých mléčnicích kyanogenní sloučeniny, alkaloidy a terpeny způsobující poškození zraku, dráždí sliznice a jsou toxické. Mezi pryšcovité patří, dnes hojně na vánoce kupovaná, vánoční hvězda a všechny druhy pryšců. O vánocích musíme dát pozor i na jmelí, jak na listy, tak bobule. Jmelí jako poloparazitická rostlina a obsahuje ve svých větvích a stoncích toxické proteiny – viskotoxiny. Jejich aktivita však závisí na charakteru hostitelské rostliny – nejméně toxické je jmelí z jabloně. Velmi nebezpečné mohou být všechny jarní byliny z čeledi liliovité, jako jsou tulipány, hyacinty, modřence, konvalinky, ocúny a křivatce. Nebezpečí se skrývá hlavně v okusování jejich tenkých listů, které kočky přitahují a nebo v tom, že se kočka napije vody z vázy. Totéž platí o zástupcích z čeledi amarylkovité, k nimž patří narcis, sněženka či bledule. U liliovitých a amarylkovitých rostlin je však nejvíce toxická cibule. Lilie a denivky, patřící taktéž do čeledi liliovitých, vyvolávají u koček při požití akutní selhání ledvin. Vážnou otravu mohou vyvolat i 2-3 listy v domácnosti pěstované okrasné azalky nebo venkovní rododendron, který je extrémně toxický. Všechny části oleandru, který pěstujeme v zimě v bytech a přes léto na balkónech a terasách, jsou jedovaté. Smrtelná dávka oleandru je pro kočku mnohem menší v porovnání s taky velmi toxickou difenbachií. Kosatec je také toxický a při požití poškozuje především slinivku a játra.
Nejenom okusování nebo požití jedovatých rostlin je nebezpečné pro kočky. Takové pití vody z misky pod květináčem může kočce způsobit nemalé problémy. Květiny jsou totiž hnojeny a některé rostliny mají jedovaté i kořeny, takže se toxiny mohou vyskytnout také ve vodě. Proto je dobré mít rostliny v obalech na květináč.

Po požití břečťanu vzniká zanícení hrdla, a pokud kočka kousek rostliny spolkne, dochází k zánětu žaludku. Mezi (i) pro kočky jedovaté rostliny dále patří africká kopřiva, agave i aloe, asparagus, azalka, brambořík, kapradí, orchideje, vánoční hvězda i vánoční kaktus, oleandr, pelargonie, trnová koruna a další jinak běžné pokojové květiny. Další nebezpečí číhá na zahrádce v podobě břečťanu, cesmíny, jalovce, kosatců, psího vína, ptačího zobu, tisu, rododendronu nebo túje. Rostliny mohou být kočkám nebezpečné také svými trny, což kromě některých výše jmenovaných platí zejména o kaktusech.

KOČKA NENÍ BÝLOŽRAVEC, ALE …

Některé rostliny v bytě padnou za oběť kočičím hrám. Ty, které si kočky samy sobě naordinují jako prostředek vhodný pro vyvolání dávení, uchráníme nejlépe tím, že místo nich zakoupíme rostliny neškodné a pro kočičí žaludky určené.
Jako je například obilí. A jelikož se některé kočky nespokojí s okusováním rostlin, ale s oblibou je také vyhrabávají i s mokrou hlínou ven z květináčů, nabízíme jim pšenici naklíčenou na vlhké buničité vatě. Svůj účel pak naklíčené obilí splní stejně dobře, a to bez dalších škod na majetku.
Pod názvem "kočičí tráva" se většinou prodává některý z mnoha druhů šáchoru, např.Cyperus zumula. Je třeba jej pěstovat na místě s dostatkem světla, ale ne na přímém slunci, a poskytnout mu dostatečné množství vody. Má rád teplotu 20 °C a vlhký vzduch. Některé větší druhy dorůstají až 150 cm a konce listů se rozevírají do typického vějíře. Pěstovat lze i šantu kočičí (Nepeta cataria) z čeledi hluchavkovitých, což je vytrvalá, 30 až 100 cm vysoká bylina. Z ní se vyrábějí výtažky stejně jako z kozlíku lékařského (Valeriana officinalis). Kočky tyto rostliny s oblibou vyhledávají a požírají. Pomocí extraktů ze šanty i z kozlíku lze kočku nenásilně "vychovávat", stimulovat tak, aby si oblíbila nové hračky, kočičí záchody nebo sloupky na broušení drápků. Stačí kýžený objekt potřít extraktem a čekat, co se bude dít. Uvidíte, že kočičí zájem bude silnější, než jste čekali...

NEBEZPEČNÉ ROSTLINY:

JAK POZNÁME OTRAVU ZPŮSOBENOU ROSTLINAMI?

Otrava se u kočky může dostavit do 20 minut nebo se může projevit třeba až po 4 hodinách. Kočky, které vykazují otravu toxiny rostlin, hodně sliní, někdy se vyskytuje u tlamy pěna, mohou se dávit nebo zvracet. Kočka při otravě může ztěžka dýchat a polykat, především pokud je otrava doprovázena otokem ústní dutiny. Některé otravy doprovází průjem, křeče, třes, slabost, ztráta koordinace a rozšířené zorničky.

PRVNÍ POMOC

Při pozření jedovatých rostlin bychom měli zahájit první pomoc - vytáhnout zbytky rostliny z tlamy a poté ji vypláchnout vodou nebo mlékem. Při otoku tlamičky je nutno zabezpečit průchodnost dýchacích cest. Bezpodmínečně seženeme veterinární pomoc. Je potřeba znát rostlinu, kterou se mohla kočka otrávit. Pokud to nevíme, vezmeme k veterináři vzorek jedovaté rostliny. Veterinární lékař zpravidla vyvolá zvracení, podá živočišné uhlí a postará se o rehydrataci kočky.